Kapitán Áčka Ondřej Benedikt: Momentálně fungujeme jako tým
Do přímého souboje v nabitém střetu tabulky přivedl jiný tým, než který se prezentoval v soutěži na podzim. Kapitán Ondřej Benedikt se společně se svými spoluhráči v sobotu radoval z vítězství nad Pardubicemi. Mečouni působili velice kompaktně, k čemuž zcela jasně napomohli kroky v zimní přípravě.
Ondro vraťme se ještě o nějaký týden zpět, a to do zimní přípravy. Jak letošní příprava probíhala a jaké změny oproti loňskému roku jsi zaznamenal?
Zimní příprava proběhla trochu jiným způsobem a stylem, než standardně. Byla zaměřená hlavně na stmelení týmu na hřišti, ale i mimo něj. Šlo o to, abychom k sobě jako hráči měli blíže, a také pochopili a respektovali styl každého spoluhráče.
Myslíš si, že je to i příchodem několika nových mladých hráčů?
Přímo složením toho kádru si myslím, že to není. Spíš asi tím, že jsme začali všichni přemýšlet o tom, jak to má kdo v hlavě nastavené. Bylo důležité pochopit, že musíme mít společně nastavený cíl. Jsme prostě jeden tým, a i když jsou mezi námi nějaké věkové rozdíly, tak právě cíl musíme mít všichni stejný. Za tím si musíme jít, a proto si musíme být v nějaké úrovni všichni rovni. Tudíž i mladí musí mít prostor k tomu, říct svůj názor a staří je musí respektovat. Ne ho hned automaticky potopit.
První jarní zápas o důležité body se vám povedl řekněme na výbornou. Kolikrát nedá jeden tým dvě branky ve vlastním oslabení za celou sezonu. Teď se mohli z této skutečnosti diváci v hale na Košutce radovat hned dvakrát. Přistoupili jste k zápasu proti Pardubicím tak odlišně, než třeba k zápasům v přípravě? První jarní zápas je vždycky důležitý, protože je po velmi dlouhé pauze. Takže jsme si museli ukázat i my sami, že cíl, který jsme si nastavili na začátku sezony, myslíme vážně. To se nám povedlo. Byly tam velmi důležité situace, například zmíněně dvě branky ve vlastním oslabení, což zajisté hodně podlomilo kolena soupeři. Je to hodně težké na psychiku, když v situaci kdy by měli zlomit výsledek ve svůj prospěch, tak se vlastně vše vyvine úplně naopak. Už od začátku mi přišlo, že Pardubice nehrály úplně psychicky vyrovnanou hru, kterou normálně umí hrát a předvádí ji. Dvě branky v oslabení je položily, což bylo cítit v nějakých osobních soubojích. Občas tam proběhly i nějaké slovní potyčky. Místo toho, aby je to nakoplo a nahecovalo, tak si myslím, že se nakonec porazili sami. Oproti přípravě nastala jedna velká změna, a to příchod naší mentální trenérky, která nám řekla spoustu zajímavých věcí. Třeba to byli i věci, které mi dávno víme, ale pokud to člověk slyší od někoho naprosto nezávislého a ještě s jiným úhlem pohledu, dostává to všechno úplně jinou váhu. Vnukla nám myšlenku, nahlížet na to, co děláme trošku jiným způsobem, než jak jsme byli zvyklí. To s námi udělalo opravdu hodně. Zlepšila se komunikace na lavičce, tak v kabině. Nemluvě o celkové podpoře jeden druhého. Myslím si, že momentálně fungujeme jako tým.
