Jakub Vobruba potrestal Pardubice hattrickem. Zkušený útočník chválí zlepšené týmové pojetí a schopnost týmu reagovat na vývoj zápasu

Plzeňský útočník s číslem 13 otevřel sezónu hattrickem proti Hostivaři. Další gólovou radost prožil až po dvou měsících. A byl z toho další, tentokrát super-rychlý, hattrick! Vobruba má v extralize odehráno přes 160 zápasů, gólový půst ho tak příliš nerozhodil a věděl, jak se situací naložit. Svými výkony nadále pomáhal týmu k pravidelnému bodovému zisku, díky čemuž se i po 11. kolech mečouni drží na čele tabulky, ačkoliv je v průběhu podzimu trápila řada absencí. Řeč v rozhovoru padla také na závěr podzimní části, kdy do Precol arény dorazí zvuční soupeři.

Jakube, gratulace k dalšímu domácímu vítězství. Začněme od začátku. První třetina přinesla pět gólů. Pardubice dokázaly na vaše vstřelené góly rychle reagovat. Byla za tím nedostatečná koncentrace, individuální chyby či něco jiného?
Střídání po gólu jsou vždycky trochu zrádné. Buď se po vstřeleném gólu dostanete do tlaku když je soupeř v útlumu, anebo ho to naopak nabudí a z toho hrozí inkasovaní, což se nám dvakrát stalo. V obou případech jsme prohráli jeden souboj po kterém už bylo těžké něčemu zabránit. Musím uznat, že obě akce sehráli hráči Pardubic rychle a velmi dobře.

Zápas měl ale dobrý konec. Zůstali jste otočili. Také díky tvému hattricku, který jsi zkompletoval za 2 minuty a 50 sekund. Vybavuješ si někdy rychlejší tři zásahy po sobě? Cílil jsi na hattrick, když Pardubice odvolali brankáře?
Určitě ne a vlastně to ani rychleji nejde (smích). Pamatuji si ještě když jsem hrál hokej asi v 6. třídě, že se mi povedlo dát dvakrát dva góly za nerozhodného stavu pár minut před koncem, ale tohle nikdy. Tady mi šlo štěstí naproti, protože jsem dal první gól, další střídání druhý gól a následující střídání už zbývala minuta do konce, kdy se dalo očekávat, že soupeř odvolá brankáře. Samozřejmě jsem se na to připravoval, ale zase bylo štěstí na naší straně, Pardubice z první střely trefily tyčku, míček se odrazil do míst kde stál Lukáš Hanuš a ten mi v podstatě okamžitě poslal přihrávkou do úniku kde už stačilo jen trefit prázdnou bránu.

Šest vstřelených gólů v sezóně jsi rozdělil mezi hattricky v prvním a jedenáctém kole. V mezidobí přicházeli pouze asistence. Bylo pro tebe zmíněné období psychicky náročné nebo jsi zůstával nad věcí? Co bys případně poradil mladším hráčům, když je něco takového potká?
Upřímně, když se vyhrává tak je mi to úplně jedno a my většinu zápasů vyhráli, takže mě to nějak netrápilo. Samozřejmě když se prohrává a člověku se nedaří nebo nedává góly ze svých šancí, tak je to chyba. Mladším hráčům bych poradil, aby z toho nedělali tragédii a snažili pomoct týmu i jinak když se zrovna nedaří gólově. Zblokovat střelu, vyhrát důležitou buly, umět zrychlit nebo uklidnit hru, nebýt líný při zápase udělat krok navíc a nedávat najevo svou frustraci nebo negativní věci před ostatními. Dalo by se říct více věcí, ale tohle jsou věci, které zaručeně fungují a budou za to odměněni.

Tým je po první polovině základní části na druhé příčce. Kde vidíš největší silné stránky týmu? Čemu bys přisoudil, že se pohybujete na čele vyrovnané tabulky? V jakých aspektech jste se oproti začátku ročníku nejvíce zvedli?
Rozhodně v týmovosti, musím pochválit všechny, kteří do letošní sezony zasáhli. Líbí se mi, že umíme reagovat na vývoj konkrétního zápasu. Například na Kertu jsme si vybudovali náskok a v podstatě náš jediný úkol byl poctivě bránit, aby se soupeř nedostal na dostřel a to jsme zvládli bravurně. Naopak teď při zápase jsme dlouho prohrávali, ale byl tam velký tlak a snaha výsledek zvrátit na naší stranu. Na těchto dvou zápasech bylo dobře vidět, že umíme hrát na obou stranách hřiště.

Pohybujete se ve stejných patrech jako loni. Vnímáš ze strany soupeřů větší „respekt“ oproti loňskému roku, kdy jste po nevýrazných letech vyskočili zpět nahoru? Jsou zápasy letos v něčem jiné?
Takový pocit při zápasech nemám. Vrátím se k předchozí otázce, se kterou má odpověď souvisí. Postavení v tabulce je nad očekávání v poměru s tím, kolik hráčů nám chybělo kvůli zraněním nebo nemocím. Většinu zápasů za nás hrál velký počet juniorů a také se velkou měrou podíleli na získaných bodech.

Do sestavy se nyní postupně vrací zkušená jména. První zápasy po zranění odehráli spoluhráči Miksan a Ulč. Zvedá se tím nálada v kabině? Jsou tyto návraty znát i na hřišti z hlediska větší jistoty?
Je to jedině dobře. U zmíněných hráčů to bylo zranění na několik týdnů. V zápase naskočili po boku spoluhráčů na které jsou zvyklí, takže se bez problému zapojili. Další je Adam Hájek, jsem přesvědčen, že týmu také velmi pomůže jeho návrat po zranění.

Vraťme se ještě k připomínce titulu HBC Plzeň z roku 2005, která proběhla během vašeho zápasu s Hradcem Králové. Některé ze zástupců tehdejší generace jsi ještě potkával v kabině A-týmu, jiní Tě pro změnu trénovali. Jak jsi vnímal vzpomínkovou akci? Pokud to tedy bylo v rámci utkání možné…
Je super, že pro ně klub takovou akci uspořádal. Je to úspěch na který by se nemělo zapomínat. Myslím, že to splnilo účel. Tehdejší mistři se asi nevídají každý den, takže si mohli užít společný čas a popovídat si. Ceremoniál jsme pak sledovali během pauzy ze střídačky.

Do konce podzimu vás v extralize čekají tři zápasy, dva z toho odehrajete v domácím prostředí. Máš nějaký vzkaz pro fanoušky, které bys pozval do Precol areny?
Rád bych pozval diváky na kvalitní hokejbal, protože lepší soupeři momentálně nejsou. Hostivař je vítěz posledního ročníku a Letohrad se drží od začátku sezóny na čele extraligy. Náš cíl je vyhrát každý zápas a posbírat co největší počet bodů.