O mnoho zajímavém se rozpovídali dorostenci Lukáš Banýr a Kevin Kristl
V sezóně se řadili k nejproduktivnějším hráčům plzeňského dorostu, nyní se začínají objevovat o kategorii výš, kde se hned v prvním utkání zapsali do statistik. Zatímco jeden hraje hokejbal od přípravky, druhý k němu přešel z hokeje a letos si zapsal první sezónu. Řeč je o Lukáši Banýrovi a Kevinu Kristlovi, kteří ve dvojrozhovoru prozrazují více.
Kluci, pojďme se nejprve ještě vrátit k anulované sezóně. Oba jste posbírali patnáct bodů, Lukáš se stal s deseti góly také nejlepším střelcem týmu. Jak jste byli spokojeni se svými výsledky a herním výkonem?
Lukáš Banýr: Já byl velmi spokojen, ale samozřejmě by to mohlo být ještě lepší. Tato sezóna mne hodně bavila a strašně mě mrzí, že se to anulovalo.
Kevin Kristl: Já osobně se svými výkony v sezóně spokojený nejsem. Zpočátku se mi vyhýbala střelecká forma, i přes nespočet gólových šancí, což nepotěší. Koncem sezóny se to zlepšilo, začal jsem se více dostávat do šancí a konečně je také proměňovat. Kdybych nebyl dřevák, měl bych daleko více bodů, ale na „kdyby“ se zkrátka nehraje.
Kevine, pro tebe to byla první hokejbalová sezóna. Dříve si hrál hokej, poté si měl chvíli pauzu. Co rozhodlo o tom, že si přešel k hokejbalu?
KK: Po ukončení hokejové kariéry jsem si dal na chvilku pauzu a přemýšlel, co dál. Potřeboval jsem nový impuls. Zkusil jsem hrát florbal, který mi hodně bavil na základní škole a i jsem v něm byl poměrně úspěšný, ale prostě to nebylo ono. Zkusil jsem fotbal, ke kterému jsem vždycky vzhlížel, ale nenaplnil moje očekávání. Až mi jednoho dne kontaktoval asistent trenéra Petr Kanta, se kterým jsem se znal z hokeje a zeptal se mi, zda bych nechtěl zkusit hokejbal. Okamžitě jsem souhlasil a jsem tomu rád, věřím, že u hokejbalu zůstanu. On totiž, kromě hokeje, hokejbal hrál i můj starší bratr Richard a po mém odchodu z hokejového prostředí mi domluvil hokejbal už tehdy. Jenže já tenkrát nechtěl a doteď toho mého rozhodnutí lituji, beru to jako moji velkou chybu. Hokejbal bych hrál už o dva roky dříve. Našel jsem se v něm, baví mi a to je pro mě prioritní.
Na co sis zvykal nejdéle po přechodu z ledu na plastový povrch?
KK: Na nic zásadního jsem si zvykat nemusel, je to hodně podobný sport, kromě přechodu z puku na míček.
Po tom, co se přerušila sezóna, jste pravděpodobně měli nějaké pokyny, jak se během pauzy udržovat v kondici. Jak jste to plnili? Přidali jste k tomu ještě jinou sportovní aktivitu?
LB: Abych řekl pravdu, tak prvních čtrnáct dní karantény jsem nedělal vůbec nic, později jsem se snažil si jít každý den aspoň na hodinu zastřílet na zahradu. Také jsem zkoušel chodit běhat, ale to mi vydrželo sotva čtrnáct dní. Naštěstí se později otevřely posilovny, takže jsem se tam snažil chodit co nejvíce.
KK: Pokyny jsme vyloženě nedostali, ale každému je jasné, že udržovat se v kondici je třeba. V rámci možností jsem měl pár jiných sportovních aktivit - kolo, tenis, nohejbal. Kromě toho nás doma honí na stavbě garáže táta a to je jak Rockyho příprava na zápas s Ivanem Dragem (smích).
Když se opatření začala uvolňovat a bylo to možné, vrátili jste se zpět na halu. Jak nyní probíhají tréninky?
LB: Nyní máme tréninky dvakrát týdně, v úterý a pátek. V úterý chodíme na 20. ZŠ, kde trénujeme hru na malém prostoru. V pátek jsme na hale, kde máme klasické předzápasové tréninky.
KK: Tréninky probíhají podobně jako před pauzou, jen je v nich více zakomponovaná hra, což mně vyhovuje. Nic zásadního se asi nezměnilo, zprvu jen nebyly sprchy, prostě jsme se řídili aktuálním opatřením vlády.
Lukáši, ty hraješ hokejbal od přípravky. Chyběl ti hodně a stalo se někdy, že si měl tak dlouhou přestávku, kdys nemohl být s hokejkou a míčkem na hřišti?
LB: Chyběl mi hodně, i když mám doma možnost tu hokejku vzít do ruky, tak to není ono, protože doma jsem sám a nemám si s kým nahrát a tak. Ještě se mi nestalo, abych takovou dobu nemohl jít na hřiště a doufám, že už ani nestane.
Teď máte za sebou nabitý víkend. V sobotu jste odehráli utkání za juniory, v neděli za dorost. Zatímco v jedné kategorii patříte k nejmladším, v té druhé k nejstarším. Lišila se v těchto zápasech v něčem vaše hra?
LB: Tak určitě, v dorostu se cítím jistější a můžu si více dovolit. Co se týče kvality hry, je podle mého názoru přechod z dorostu do juniorů obrovský skok.
KK: Určitě jsem se snažil svou hru přizpůsobit úrovni juniorů. Ona totiž úroveň juniorů je poměrně nesrovnatelná s úrovní dorostu. Juniorská hra je, troufnu si říct, dvakrát rychlejší, hráči jsou samozřejmě zkušenější, šikovnější i hbitější. Sice mi tam nepadl žádný gólík, ale i tak jsem si zápas užil. V juniorce se jako nejmladší snažím přizpůsobit hře a začlenit do týmu, zatímco v dorostu jakožto nejstarší bych měl určovat směr hry a mladším hráčům jít příkladem.
Za juniory, kteří hrají BEKO pohár, jste si oba zapsali první start. Proti Kladnu jste vyhráli 8:0, jak hodnotíte svoji premiéru v nejstarší mládežnické kategorii?
LB: Já pozitivně. Myslím si, že naše lajna z dorostu se neztrácela. Byly tam nedostatky, ale za mě to byl dobrý zápas.
KK: Nebudu říkat, že jsem si svůj první debut za juniory nepředstavoval jinak. Martin Fenin to prostě nebyl … (smích). Samozřejmě jsem rád, že první start byla hned výhra, ale mně osobně k tomu chyběla třešnička na dortu v podobě gólu. Jinak jsem byl se svým výkonem celkově spokojený, trenér mi nijak neseřval (smích).
Lukáš vstřelil osmou branku Plzně, Kevin mu nahrával. Jak jste každý viděl celou tu gólovou situaci?
LB: Ten gól padl těsně po vhazování, kdy se všichni útočníci seběhli do středu a začali bojovat o míček, který se vykutálel ze souboje přímo ke mně a já to pouze nahodil na bránu. Naštěstí na to brankář nebyl připraven.
KK: Celá situace se odehrála během pěti sekund. Z bule vypadl míček za kladenského centra, já jsem Lukášovi asi přiťukl míček a blokoval jsem křídlo z levé strany. Lukáš to nahodil na bránu a prostě to tam spadlo... Každopádně v zápase jsme měli s Lukášem daleko lepší příležitosti skórovat, ale nikdy to nedopadlo. Učíme se, příště to bude jistě lepší.
Lukáši, pan trenér Edl v hodnocení víkendu říkal, že v nedělním utkání několik hráčů dostalo roli mentorů. Ty si odehrál v dorostu už druhou sezónu, předpokládám, že si byl jedním z nich. Jak ses s touto rolí popasoval a co obnášela?
LB: Myslím, že jsem pana trenéra nezklamal. Naší rolí bylo hlavně komunikovat a řídit tu hru, aby nedocházelo ke zmatkování a nekontrolovatelnému pobíhání po hřišti.
Letos jste si také zahráli druhou ligu za plzeňský B-tým a oba hned v prvním utkání skórovali. Jaká to pro vás byla zkušenost?
LB: Pro mě to byla cenná zkušenost. Je to opět úplně jiná hra, než na kterou jsem zvyklý. Doufám, že si ještě za béčko zahraju, protože ten zápas mne bavil a užil jsem si ho.
KK: Vyzkoušet si mužský hokejbal bylo skvělou zkušeností. Hra je zase o něčem jiném, ne tolik o běhání, spíše o hře tělem a člověk musí více zapojit mozek do herního myšlení.
Na závěr se zeptám, jaké jsou vaše hokejbalové cíle, čeho chcete v tomto sportu dosáhnout?
LB: Mým cílem je dostat se do A-týmu a tam podávat ty nejlepší výkony.
KK: Především chci, aby mi hokejbal stále tolik bavil a naplňoval. Z nejbližších cílů je pro mě důležité prosadit se v juniorské kategorii a celkově aby se celému týmu dařilo, jinak samozřejmě stále se zlepšovat a kdyby se mi časem podařilo vybojovat si místo v české reprezentaci, bylo by to skvělé.
