Na všem v průběhu sezóny pracujeme a vidím velký posun, má radost Matěj Deja

Plzeňský B-tým o víkendu zakončil základní část v divizi Západ na šestém místě a nyní ho čeká předkolo play off. Kapitán mužstva Matěj Deja se ohlíží za první sezónou v 1. Lize, kde nastupoval s mladým týmem, rozpovídal se také o svém premiérovém extraligovém gólu, kariéře rozhodčího a řeč přišla i na blížící se předkolo.

Matěji, po základní části jste s plzeňským B-týmem skončili na šesté pozici. Odpovídá umístění výkonům týmu v průběhu celé sezóny nebo jste mysleli na vyšší příčky?
Upřímně si myslím, že na šestém místě jsme skončili zaslouženě, protože některé naše výkony v průběhu sezóny neměly pozitivního téměř nic. Mysleli jsme určitě na vyšší příčky, přeci jen před námi skončily některé týmy, které s přehledem dokážeme přehrát, za předpokladu, že předvedeme dobrý týmový výkon. Ten jsme ale často předvést nedokázali.

V jarní části jste měli kolísavé výkony, po skvělém začátku jste nějaké zápasy nezvládli. Chyběly vám tam zkušenosti?
Určitě ano, přišlo k nám spoustu mladých kluků, kteří do teď znali jen dorostenecký hokejbal a adaptace na tvrdý a fyzický mužský hokejbal pro ně byla náročná. Často se také stávalo, že jsme se nedokázali vrátit do zápasu při ztrátě vedení, obratu skóre a podobně. Na všem ale v průběhu sezóny pracujeme a vidím na všech hráčích velký posun, což je ve finále smyslem toho, proč hrajeme seniorskou soutěž i přesto, že ročníkově tomu naše sestava neodpovídá.

Celkově na jaře došlo ke zlepšení. Kde vidíš největší posun týmu od prvních zápasů v sezóně, kdy jste se z juniorské soutěže museli rychle adaptovat na mužskou?
Během přípravy mezi podzimní a jarní částí jsme velice často trénovali s A-týmem, což mělo na již zmíněnou adaptaci velký vliv. Často jsme sehrávali modelová utkání, zprvu jsme dostávali naloženo, postupem času jsme se ale stali poměrně kompetitivními a několikrát i vyhráli. Mladší kluci pak přišli na to, že se vlastně není čeho bát a že dokážeme hrát s každým.

Na začátku dubna ses představil s A-týmem na pražském Kertu, kde jsi šest vteřiny před koncem základní hrací doby vsítil první extraligový gól. Jak na utkání vzpomínáš?
Byl jsem moc rád, že jsem se dostal do sestavy a dostal hodně prostoru na hřišti. V utkání se dařilo mně i celé mojí formaci, i proti prvnímu Kertu jsme se dostávali do šancí a myslím, že gól jsme si zasloužili. Bohužel přišel jen jeden a pozdě, a tak ani neměl vliv na utkání. Samotný gól začal dobrou prací Adama Šilhána, který nejprve udržel pásmo a pak podpořil mě a Romana Poláčka v útoku. Ten mě pak krásně našel a já jen trefoval prázdnou branku.

Hokejbalu se věnuješ také jako rozhodčí. Jak ses k této činnosti dostal?
Už od patnácti let jsem rozhodčím ledního hokeje. Shodou náhod jsem na gymnázium chodil s hokejbalovým rozhodčím Vildou Jonákem, který za mnou přišel s tím, jestli bych nerozšířil jejich řady, které jsou bohužel velmi úzké. Souhlasil jsem tedy a nyní hokejbal rozhoduji vždy po skončení hokejové sezóny.

Řídit hokejbalové zápasy není někdy jednoduché. Změnil se tvůj pohled na hru po zkušenostech z pozice rozhodčího?
Určitě není, obzvlášť mužské soutěže mohou být mnohdy velmi náročné. Kluci v 1. Lize a Extralize ale podávají super výkony. Pro mě se toho moc nemění, jen mám lehkou výhodu v tom, že znám dobře pravidla a vím, jak efektivně komunikovat s rozhodčími, které často dobře znám.

Nyní vás s B-týmem čeká předkolo play off, kde budete bojovat s Vlčí smečkou z Ústí nad Labem, se kterou máte pozitivní bilanci. Na co si budete muset dát pozor, abyste zvládli i tuto sérii?
Pozitivní bilanci sice máme, ale utkání jsou vždy extrémně vyrovnaná. Musíme k sérii přistoupit zodpovědně a dát do toho maximum, přeci jen nikdo z nás ještě nechce končit sezónu.

V letošní sezóně jste v Ústí nad Labem odehráli už tři zápasy, potkali jste se tam také v Ještěry. Vidíte alespoň trochu více výhodu v tom, že svou šířkou specifičtější ústecké hřiště znáte o něco lépe?
V Ústí jsme toho odehráli v kariéře už opravdu hodně. Víme, že to tam není jednoduché a domácí jsou tam často velmi dobrým soupeřem. Jen to ale potvrzuje moje předchozí tvrzení o tom, že musíme všichni zabrat, soustředit se a předvést týmový výkon. Pokud tohle splníme, dokážeme být my, tím lepším týmem, který postoupí.