Dvojrozhovor z kabiny mladších žáků: Jan Meiner a Pavel Novák
Mladší žáci pod vedením Michala Samce mají na kontě jedenáct odehraných duelů, ve kterých se radovali šestkrát. K rozhovoru jsme přizvali dva hokejbalisty, kteří se řadí mezi zkušenější část týmu. Za šatnu pod tribunou hovořili Jan Meiner a Pavel Novák.
Na tréninku se mladší žáci schází pravidelně se čtyřmi formacemi. Trenér Samec dohlíží především na hráče, kteří již prošli přípravkovými kategoriemi, mezi nimi ale stále nacházíme nové tváře, které se postupně adaptují do týmu.
Stálicemi sestavy byly dosud Jan Meiner a Pavel Novák, kteří tým letos vedli jako kapitáni. Perspektivní obránci neunikli ani oku trenérů reprezentační čtrnáctky. Jan Meiner si připsal starty i v kategorii starších žáků. A nebýt zlomeniny zápěstí, tak si o pozornost jistě řekne i Pavel Novák.
Kluci, jak byste zatím zhodnotili dosavadní výkony mladších žáků? Ve vyrovnané tabulce jste zatím druzí.
Pavel Novák: Umístění v tabulce je dobré. Ve hře jsou nedostatky, něco není v pohodě. Myslím ale, že tým si na sebe víc zvyká. Celkem to jde. Odehrajeme pár zápasů a ještě se zlepšíme.
Jan Meiner: Trápí nás že to, co nám trenér říká a co děláme na tréninku, v zápase poté neuděláme. Nevyužijeme toho, co jsme se naučili. Děláme spoustu chyb. Například se seběhne několik hráčů u jednoho soupeře.
Byla tu zmíněna negativa. Co se vám ale povedlo, s čím jste zatím spokojeni?
JM: Daří se nám občas pěkně kombinovat. Umíme přejít přes hráče a občas dáme hezký gól.
PN: Také se více sehráváme a celkově se lepšíme.
Který zápas byl z vaší strany nejpovedenější?
PN: Podle mého domácí zápas proti Prachaticím, který jsme vyhráli 4:3. Škoda, že jsme nedali víc gólů.
JM: Souhlasím, zápas proti Prachaticím.
Oba jste pozvaní na prosincový kemp reprezentace U14. Pavel se prvního kempu nemohl zúčastnit kvůli zranění. Co se přesně stalo?
PN: Byla to situace na tréninku. Běžel jsem s míčkem, spadl jsem a přisedl jsem si ruku. Bohužel jsem si zlomil zápěstí a mám ruku v sádře. Myslím si, že přijdu i o druhý kemp. Sádru sice brzy sundají, ale budu muset chodit na rehabilitace a po Vánocích už budu připravený normálně nastoupit.
Honza se prvního kempu, konaného na konci října, zúčastnil. Na co jste se s trenéry zaměřovali?
JM: Hlavně na přihrávky, protože to je základ. Když se nepovede přihrávka, tak té situaci soupeř využije. Potom jsme měli také cvičení na přechod jeden na jednoho a na střelbu.
Je pro vás reprezentace metou, kam byste chtěli dojít nebo na ni nemyslíte?
JM: Určitě, chtěl bych dojít co nejdál a letos si za reprezentaci U14 zahrát závěrečné zápasy.
PN: Ano, já také. Reprezentace je mojí metou.
Jak jste se k hokejbalu dostali?
PN: Oba nás oslovil v první třídě pan učitel Henrich na základní škole. Původně jsme hokejbal měli v rámci sportovní přípravy ve škole, později už jsme chodili na kroužek a poté do týmů přípravky.
Kdo je vaším sportovním vzorem? Můžete zmínit i konkrétní hokejbalisty.
JN: Pro mě jsou to všichni hráči Áčka. Snažím se od nich a od starších hráčů v mládeži vždy něco okoukat. Poté mám oblíbeného obránce hokejistu Michala Moravčíka.
PN: Můj vzor je Michal Slanec. Také se mi líbí hra kapitána Áčka Adama Vágnera.
