Marek Forejt pomohl C-týmu k titulu. Pochválil mladé hráče a taktickou vyspělost mužstva

Celkem čtrnáct bodů nasbíral v šesti utkáních play-off druhé ligy Marek Forejt. Rozený střelec si užíval spolupráci s mládežnickými hráči, kteří si nejen výkony v dresu C-týmu v play-off říkali o nominaci na chystané juniorské MS v Liberci. Marek Forejt je jeden z těch, kteří atmosféru domácího mistrovství dobře znají. Doma má dva bronzové kovy. Řeč v rozhovoru přišla na reprezentační vzpomínky, ohlédnutí se za play-off ve druhé lize, ale také na zranění, které osmadvacetiletého útočníka limitovalo.

Který ze zápasů play-off bys zpětně viděl jako rozhodující? Mám tím na mysli, kde jste si ukázali, že můžete celou soutěž vyhrát?
Já osobně bych asi řekl, že to byl první zápas semifinále proti Liticím. Do něj jsme, dle mého, vstupovali jako outsider. Tam jsme si ukázali, že i proti zkušenému týmu s velice kvalitními hráči dokážeme diktovat tempo hry a soupeře přehrát.

Pojďme probrat finále. V čem jste Dobřany přehráli? Vlasta Lokajíček pro náš web pochválil tým za dodržování taktiky a celou výhru nazval vítězstvím týmovosti. Dodal bys ještě něco?
S tím se nedá, než souhlasit. Pokud jsem před play-off něco nečekal, je to taktická vyspělost týmu, se kterou jsme zápasy zvládli. Velkou pochvalu zasluhuje i třetí útok, který ve všech utkáních odvedl přesně takovou práci, kterou jsme od nich potřebovali. Pokud si dobře vzpomínám, kromě prvního utkání se Stříbrem, které došlo do prodloužení, jsme všechny zápasy odehráli až do konce na kompletní tři pětky. To je v play-off velké plus, když se dá spolehnout na všechny lajny a rozložit síly mezi kompletní tým.

Jak vypadala celá sezóna ve 2. lize skupiny Západ? Bylo znát, že po postupu Blatné o krok výš je celá soutěž otevřenější a vždy je "o co hrát"? Proti kterému týmu jste letos sehráli největší bitvy?
Největší bitvy jsme sehráli asi dle očekávání s trojicí Dobřany B, Litice a Horní Bříza. Myslím, že i tato soutěž se začíná postupně zrychlovat a zápasy mají spád, takže ve většině zápasů opravdu bylo o co hrát a málokdy jsme sbírali „snadné body“. Věřím, že příští rok se úroveň zase o trochu zvedne a zápasy budou ještě zajímavější.

V sezóně, ale hlavně v play-off, za C-tým nastoupila celá řada juniorů a dorostenců, kteří mnohdy bojují o účast na juniorském MS v Liberci. Co říkáš na jejich výkony? Co jim může dát úspěšné play-off ve druhé lize?
Kluci z juniorky a dorostu pro nás představovali velké oživení a musím říct, že výkony a schopnosti některých mě velice mile překvapili. Semifinále a finále jsem hrál v útoku s Matějem Pavlíčkem a Davidem Slezákem, a to byla radost. Nejen proto, že toho za mě kluci spoustu oběhali (smích), ale oba mají velmi šikovné ruce a góly dávají ze všech pozic. Těžko hodnotit, co to klukům může přinést. Řekl bych, že každý zápas play-off, ať už v jakékoliv lize, je dobrá zkušenost. Všem plzeňským hráčům, kteří bojují o nominaci na MS, bude držet palce, aby si na domácím MS zahráli.

Ty sám máš s mládežnickým MS zkušenosti. Shodou okolností také z České republiky. Jak na mostecké MS U16 v roce 2010 a strakonické MS U18 o dva roky později vzpomínáš s odstupem času? Kde jste cítili domácí atmosféru více?
Vzpomínám na to samozřejmě rád, byť mě trochu mrzí, že jsme neudělali větší úspěch a nepodívali se do finále, jsou to zážitky na celý život. V Mostě bylo MS asi trochu „slavnostnější“, v zahajovací den proběhla promenáda po hlavní mostecké třídě s pochodovou kapelou až na stadion, které se účastnili všechny týmy obou kategorií, ale podpora fanoušků byla asi srovnatelná na obou turnajích. V domácím prostředí to bude pro kluky v Liberci určitě super zážitek.

Pojďme zpět do play-off druhé ligy. Za šest zápasů jsi nasbíral 9 gólů a 5 asistencí. Zároveň tě limitovalo zranění a do posledního duelu jsi nastupoval až po péči od Ondry Benedikta. Cítil ses vyjma zranění ve formě? A jak zranění ovlivňovalo tvůj výkon, bylo nutné jít přes bolest?
Vyjma zranění jsem se cítil dobře a zápasy jsem si užíval. Možná by se dalo říct, že o mě zavadila i forma. Ve druhém utkání semifinále jsem schytal náraz mimo hru, který jsem vůbec nečekal a bohužel jsem si při pádu obnovil zranění stehenního svalu, které mě trápí už dlouho dobu. Finále jsem odehrál v podstatě na jedné noze, sobotní zápas jsem nedohrál a hlavně v neděli už to bylo možná i za hranou rozumu. Ondra mi před zápasem sám říkal, že kdyby někdo viděl, že mě s tímhle nechá hrát, roztrhali by mu licenci. Ale finále je finále…

Na podzim jsi naskočil také v 1. lize (4 zápasy, 2+1). Překvapila Tě první liga v něčem? Těšil Tě zároveň fakt, že jsi dokázal bodovat a očividně bys tedy měl ještě na vyšší soutěž?
První liga má podle mě vysokou kvalitu, hraje se rychlý a zároveň fyzicky náročný hokejbal. Rychlost hry je pro mě vždy asi největším překvapením, přece jen nemám zrovna atletickou postavu. Jsem samozřejmě rád, že jsem nějaký bod zaznamenal, ale není to všeříkající. Osobně jsem se svými výkony nebyl moc spokojený. Hlava a ruce by možná vyšší soutěž zvládly, ale obávám se, že zbytek těla odpovídá 2. lize.