Ze začátku jsem se toho bál, přiznává o pozici obránce Roman Poláček

Mečounům se o víkendu nevydařilo další venkovní utkání, v Pardubicích navíc nastoupili v oslabené sestavě. Jedním z úspěšných střelců byl v zápase Roman Poláček, který v posledních soubojích přešel z útoku na pozici obránce. Plzeňský hokejbalista v rozhovoru hodnotí duel, rozpovídal se také o přechodu do obrany.

Týmu se zatím příliš nedaří, o víkendu jste v Pardubicích prohráli 3:6 a ve venkovních utkáních pořád čekáte na body. Jak zápas hodnotíš?
Zápas v Pardubicích se nám vůbec nepovedl. Nedokázali jsme navázat na soupeřův pohyb, nechávali jsme je dorážet a největší kámen úrazu byl přechod přes červenou čáru. Dělali jsme si to zbytečně složité a místo toho, abychom to hráli po mantinelech, tak jsme hráli středem.

Už od první minuty jste prohrávali, nakonec po první třetině měl soupeř jen jednobrankový náskok, v té druhé ale odskočil na rozdíl pěti branek a rozhodl o vítězství. Co se stalo v prostřední části?
To, že jsme šli po první třetině do kabin za stavu 1:2, byla zásluha Jirky Návary. Druhá třetina v Pardubicích byla asi nejhorší třetina, kterou jsem kdy v hokejbale zažil. Hráli jsme odevzdaně, nedokázali jsme si dobře přihrát a chyběl tomu ten „drive“ do brány.

Ve třetí třetině jste se ale ještě snažili s výsledkem něco udělat a dvěma trefami upravili skóre. Co jste si řekli o přestávce? Bylo vaším cílem bojovat až do poslední minuty?
O přestávce jsme si řekli, že tenhle zápas asi už nezvládneme, ale že si zkusíme nějaké věci, které si můžeme přenést do dalších zápasů. Musím říct, že třetí třetina byla z těch všech nejlepší.

Na konci utkání jsi vsítil třetí branku vašeho týmu. Jak bys ji popsal?
Vyběhl jsem rovnou z trestné před branku Pardubic, kam mi přihrál Kuba Vobruba a pak už to bylo jen o tom doklepnout míček do brány.

Minulý týden jste kvůli nemoci v týmu nemohli odehrát utkání v Karviné, teď jste nastoupili v oslabené sestavě. Jak vnímáš tuto nepříjemnou situaci?
Taková situace může potkat jakýkoliv tým a teď bohužel potkala nás. My musíme o to víc makat, abychom se i v oslabené sestavě dokázali vyrovnat týmům z předních míst tabulky.

Krátce nastupuješ na pozici obránce, zatímco v předchozích duelech jsi byl útočník. Jak k této změně došlo a jak rychle sis v obraně zvykl?
Myslím si, že zde zafungovalo pořekadlo „když nemáš fleka, hraješ beka“ (smích). Já i trenér jsme viděli, že se momentálně v útoku dost trápím, tak jsme hledali alternativu. Nakonec to dopadlo tak, že hraji obránce, protože jsme v jednu chvíli měli málo obránců. Musím uznat, že jsem se toho ze začátku bál, ale dost mi pomohlo to, že tvořím obrannou dvojici s Lukášem Hanušem, který mi vždycky dokáže vysvětlit co jsem udělal špatně, co naopak dobře a kde bych se měl v danou chvíli pohybovat, protože jsem v některých situacích docela tápal.

V letošní sezóně hraješ v A-týmu pravidelně. Kde vidíš své silné stránky a na čem bys ještě chtěl zapracovat?
Myslím si, že moje silná stránka je střela a rychlost. Zapracovat bych chtěl na herním myšlení, protože některé situace bych mohl řešit lépe.

V sobotu odehrajete v plzeňského hale poslední domácí zápas v podzimní části. Utkáte se s Hradcem Králové, se kterým se vám první souboj nepovedl. Co je potřeba změnit?
Potřebujeme změnit dost věcí. Začíná to tréninkem, ke kterému musíme přistupovat úplně stejně jako k zápasu. Dále musíme zjednodušit naši hru a více střílet, protože mi přijde, že to občas zbytečně kombinujeme a pak z toho většinou není vůbec nic.