Bude to velmi kvalitní turnaj, říká o Pilsen Challenge 2020 Jaroslav Martinusík ze Skalice
Pilsen Challenge 2020 klepe na dveře. Po pěti letech se v Plzni představí obhájce slovenského titulu, HBK Hokejmarket Skalica. Tahounem tohoto mužstva není nikdo jiný, než Jaroslav Martinusík. Čtyřnásobný mistr světa se těší, až si znovu zahraje v plzeňské hale. Turnaj má jeho týmu před jarní částí ukázat, co musí Skalica ještě zlepšit.
Ve světě hokejbalu byste momentálně zřejmě nenašli úspěšnější hráče, než jakým je Jaroslav Martinusík. Hbitý útočník s rychlýma nohama a přesným zakončením, ke kterému neodmyslitelně patří číslo 46 na zádech, byl členem slovenského národního týmu na posledních čtyřech šampionátech, které Slováci vždy proměnili v zisk zlatých medailí. Na posledním MS v Košicích byl dokonce Martinusík vyhlášen nejužitečnějším hráčem šampionátu, což ocenila zaplněná STEEL Aréna bouřlivým potleskem. K tomu přidejme dva tituly se Skalicou ve slovenské extralize.
Plzeňští hokejbaloví diváci viděli Martinusíka poprvé v lednu roku 2011, kdy na západ Čech přijel s národním týmem. Výrazně o sobě dal vědět v dresu Skalice na Pilsen Challenge 2015, kde jeho tým došel až do finále, ve kterém jen těsně podlehl domácím mečounům. To už měl při sobě dlouholetého parťáka Milana Rampáčka, se kterým tvořil téměř nerozlučnou dvojici. Letos se čtyřnásobný mistr světa musí obejít bez jeho pomoci, jelikož Milan Rampáček ukončil kariéru a stal se trenérem reprezentační osmnáctky.
Rampáček nebyl jedinou osobností, která po minulé mistrovské sezóně pověsila dres Skalice na hřebík. Tým ovšem zvládl obměnu kádru na jedničku a i po podzimu je na první příčce slovenské extraligy. Sám Martinusík si pochvaluje kolektiv, který stojí za tím, co jej u hokejbalu drží, přestože vyhrál prakticky vše, co se dalo.
Se Skalicí se do Plzně vracíte po pěti letech. Vzpomenete si ještě na Pilsen Challenge 2015, kdy jste s domácími hráči utkali ve finále, ve kterém jste těsně prohráli?
Tento turnaj si velmi dobře pamatuji. Měli jsme z naší předvedené hry velmi dobrý pocit a myslím, že jsme odehráli kvalitní zápasy. Závěr jsme ale my, anebo rozhodčí, nezvládli. Byla to pro nás super příprava.
V Plzni jste nastupoval velmi často i v dresu slovenské reprezentace. Naposledy loni v rámci Turnaje tří zemí během přípravy před MS v Košicích. Ve čtyřech zápasech jste vstřelil čtyři branky. Vyhovuje vám zdejší prostředí? Jaká specifika má plzeňská hala?
Plzeňská hala je jedna z TOP hal, kde se hokejbal hraje, je výborně vybavená, splňuje všechny požadavky. Mně osobně se tu hraje velmi dobře a vždy se těším, až si zde zahraji. Ani teď tomu není jinak.
Před letošní sezónou tým Skalice opustili zkušení hráči, přesto jste po podzimu na prvním místě soutěže. Podařilo se zapracovat nové tváře do týmu? Panuje s dosavadními výkony v extralize spokojenost?
Je pravda, že nám skončili nějaké osobnosti, ale Skalica měla vždy kvalitní hráče. Je to přesně tak, jak říkáte, doplnili jsme tým o pár mladíků a šlapeme dál jako hodinky. Přiznám se, že před sezónou jsme si takový scénář ani nepředstavovali. Skoro všichni Skaličani jsme ale kamarádi a možná proto nám to tak jde. Spokojení samozřejmě jsme. Na lepším, než prvním místě být nemůžeme (úsměv).
Vy osobně jste přišel o dlouholeté spoluhráče z útoku. Milan Rampáček ukončil kariéru, střelec Richard Válek zamířil do Sudoměřic. Jak jste si zvykal na jejich absenci? Musel jste změnit svoji hru, když z ní po jejich odchodu zmizely určité automatismy?
Je pravda, že s Milanem jsme tvořili neskutečnou dvojici a velmi mě mrzí, že ukončil kariéru. Takový je ale život. Musíme se dívat dopředu. Jak už jsem říkal, ve Skalici máme mnoho talentovaných hráčů. Teď jsem začal hrát s Martinem Lukačovičem a vidím ho jako velmi dobrou náhradu za Milana. Co se týče Ríši Válka, bylo to jeho rozhodnutí, jeho kvalita ale v mužstvu určitě chybí.
Jak ve Skalici probíhá zimní příprava?
Trénujeme třikrát týdně. Máme tělocvičnu, kde si tréninky určujeme sami, potom spinning s Lubošem Oravcem, který patří ke špičce a také crossfitové tréninky s Michalem Holazou, který je známý nejen ve Skalici, ale i v česko-slovenském prostředí.
S jakými cíli pojedete na Pilsen Challenge. Věříte, že obstojíte v konfrontaci s předními týmy z Čech a ze Švýcarska?
Bude to velmi kvalitní turnaj, velmi se na něj těšíme. Nejde ani o to, abychom vyhráli, spíš o to, abychom si ukázali kde a co ještě před jarní částí zlepšit a samozřejmě jde o to, jak na tom jsme. Bude to velmi těžká prověrka, turnaj je kvalitou nabitý, což je jedině dobře.
V červnu jste byl členem zlatého slovenského týmu na MS v Košicích. Stal jste se mistrem světa počtvrté v řadě, máte tituly ze slovenské extraligy. Vyhrál jste prakticky vše, co se dalo. Co vás u hokejbalu nadále drží?
Je pravda, že mám skoro všechno, ale hlavně mi u hokejbalu drží parta ve Skalici. Vždy se rád vracím do kolektivu a vždy se nesmírně těším na každý zápas po boku ne mých spoluhráčů, ale kamarádů. A také, kdo by si nechtěl zopakovat ty nádherné pocity a emoce…
Slovenské týmy se účastní turnajů v Čechách poměrně často, týmy z Čech ale na Slovensko prakticky nejezdí. Není to škoda? Byly by české týmy na slovenských turnajích vítané?
Určitě to škola je, ale můj osobní názor je ten, že v Česku je na každém hřišti plastový povrch, což na Slovensku neplatí. Popravdě se ani nedivím, že se hráčům nechce hrát na betonu (smích). Každopádně vítané by české týmy byly, protože přinesou zase jiný styl a koncepci. Proto se i my rádi vracíme do Čech na přípravu.
