Jsme sehraný tým, známe se a hrajeme spolu dlouho, tvrdí o celku MŽ Tomáš Krejčí
Mladší žáci letos nastolili i letos vítěznou „dynastii“. Stejně jako loni kráčí svojí skupinou suverénním způsobem a druhou sezonu po sobě neprohráli. Předchozí sezónu pamatuje také Tomáš Krejčí, který také letos plní roli spolehlivého obránce. Bek s číslem 14 by v budoucnu chtěl vyhrát extraligu a dostat se do reprezentace.
Mladším žákům se letos velice daří. Čtrnáct zápasů, čtrnáct výher. Kde jsou příčiny této vítězné vlny. Kde vidíš důvody toho, že se vám tak daří?
Příčina vítězné vlny je hlavně v tom, že jsme sehraný tým, známe se dlouho a hrajeme spolu dlouho.
Mužstvo vede Josef Kadaně, který ještě loni vedl mužský A-tým. Čemu se věnuje nejvíce na tréninkách? Je něco speciálního, co se do vás snaží dostat?
Určitě pilujeme přesnost přihrávek, nabíhání do volného prostoru, ale taky silně a efektivně vystřelit.
Zavzpomínejme na zimní turnaj O pohár místostarosty MO Plzeň 1. Jak na něj vzpomínáš? O chlup jste skončili mimo medailové pozice. Úroveň soupeřů byla ale velmi kvalitní. Svítkov, Hostivař, Suchdol, Blatná nebo slovenská Spišská Belá…
Moc dobře ne. Celý turnaj jsem byl nemocný, odehrál jsem jen půlku zápasů, kluci hráli skvěle a mrzelo mě, že jsem jim nemohl pomoc.
V zápasech tě vídáme na pozici obránce. Bylo to tak vždy nebo si měl útočné či gólmanské ambice? Jak by ses vlastně jako hráč charakterizoval?
Byl jsem vždy jen obránce a ani jsem nikdy na ničem jiném nehrál, na začátku mi řekli "Budeš obránce" a tak jsem byl obránce a jsem až do teď. No a charakteristika nebude nic těžkého (smích). Jsem zkrátka hráč na to, abych ubránil, nahrál na gól, čas od času i nějaký dám, ale to se moc nestává.
Nastupuješ také s kapitánským céčkem na hrudi. Jak se ti tato role jeví, je to náročné? Co máš za úkoly?
Ano, už jen to, být kapitán, je obrovská pocta v jakékoli kategorii pod jakýmkoli trenérem. Náročná v celku ano, protože máte větší zodpovědnosti za to, když něco zkazíte, nemůžete si dovolit žádné poznámky ani špatné známky. Na kapitánském postu nás bylo více, ale nikdo z nás nedostal nějaký speciální úkol.
Na svém kontě máš také odehráno pět utkání v kategorii starších žáků. Jsou to pro tebe určitě skvělé zkušenosti. V čem je hlavní rozdíl oproti klasickým utkání mladších žáků?
Za SŽ jsou to opravdu skvělé zkušenosti do budoucna. No a rozdíl je hlavně v tom, že hra je znatelně rychlejší a tvrdší.
Co tvé hokejbalové začátky? Kdo a kdy tě k hokejbalu přivedl, jak ses o něm dozvěděl?
O hokejbale jsem nevěděl jako malý prvňáček vůbec nic. Byl jsem ve sportovní třídě a jako sport jsme se dostali k hokejbalu a měl nás pan Henrich. Ostatní trenéři se chodili koukat na naše hodiny, aby vybrali do HBC nějaké malé "talenty". Mými prvními trenéry byly Michal Sýkora, Martin Kaluba a později Lubomír Henrich. Ze začátku jsem nastupoval za přípravky, potom za MŽ B, no a ještě do nedávna za MŽ pod Michalem Sýkorou. Ani jeden z jmenovaných trenérů již není v klubu, což je podle mě škoda.
Na závěr se zeptám kdo je tvým hokejbalovým nebo obecně sportovním vzorem a kam bys to chtěl ve své kariéře dotáhnout.
Obecně určitě Jarda Jágr, ale z hokejbalové branže asi nikoho nemám. Moje hokejbalové cíly jsou jasné. Vyhrát extraligu s A-týmem, a dostat se s reprezentací na MS, což si myslím, že je sen každého malého hokejbalisty.
